fispa

Můj web o všem, co mě zajímá a baví…

Hey there! Thanks for dropping by Theme Preview! Take a look around
and grab the RSS feed to stay updated. See you around!

Ohně a ohniště

Ohně a ohniště

 


a umění správně je stavět, používat, zachovávat tradice a bezpečnost. To je další důležitá dovednost. Shromáždění u táboráku je vždy zážitek. Když se setmí a objeví se první hvězdy, rozhoří se oheň a zazní kytara. Ať je to táborák s programem, zpěvem, vyprávěním nebo jen s mlčením při praskání polen. Žádný opravdový tábor se bez něj neobejde.
Oheň má pro každého pravěké kouzlo a magickou přitažlivost. Pro indiány byl posvátným božstvem při poradách a důležitým pomocníkem v životě. Umění rychle a spolehlivě rozdělat oheň často zachránilo život lovcům a my to pokládáme za součást tábornické zručnosti. Oheň je sice dobrý sluha, ale zlý pán!
 
K rozdělání ohně vyhledej:
– chráněné místo
– troud
– dřevo na podpal
– staré suché dřevoRozdělání ohně:– po prudkém liáku jsou suché větvičky v hustém smrku těsně u kmene
– po dlouhodobém dešti vysychají nejrychleji koncové větvičky
– březová kůra hoří i vlhká
– je-li vše promočené, použijí se třísky naštípané ze středu polenaNa zapálení ohně je dobrý:

– zápalný choroš
– březová kůra
– paličky orobince
– suché větvičky

Ohně můžeme rozdělit na:

a) slavnostní
b) užitkové
c) hospodářské

Oheň rozděláváme vždy jen tak velký, jak je nezbytně nutné, aby splnil svůj účel.
Nikdy nerozděláváme oheň zbytečně.

a) Slavnostní ohně

Slavnostní oheň je vlastně obřad. Až uslyšíte dva táborníky, jak se dohadují, co se u slavnostního ohně smí a nesmí dělat, tak je nechte, ať se hádají. Každá osada, každý tábor či oddíl má své vlastní zvyklosti. Částečně jsou přebrané a odposlechnuté, částečně vznikly časem jako součást tradice kolektivu. Neexistuje jediný a správný návod nebo zákon o tom, jak má slavnostní oheň vypadat a co se může či nemůže dělat. Připomeňme si alespoň nejznámější a nejpoužívanější zvyklosti.

 

Okolo slavnostního ohně je zvykem postavit z kamenů tři kruhy.


První se staví okolo ohně a vlastně okolo každého ohniště. Jeho účelem je zabránit šíření ohně. Tento kruh se staví z větších suchých kamenů a říká se mu manžeta, límec apod.

POZOR: Tento kruh nikdy nestavíme z kamenů vytažených z potoka nebo mokřiny. Pára je dokáže roztrhnout a jsou z nich velice nebezpečné granáty!

Druhý kruh je kruh strážců ohně. Nikdo jiný nežli ten, kdo byl určen jako strážce ohně, do tohoto kruhu nesmí vstoupit. Strážcem ohně bývají nejlepší a nejzkušenější táborníci.

Třetí kruh je kruh náčelníka (hlavního vedoucího, kapitána atd.). Do tohoto kruhu může vstoupit pouze on, ale má právo si do kruhu zvát své hosty.

Když se nad těmito zvyklostmi zamyslíme, může nás napadnout, že je to vlastně dokonalé bezpečnostní opatření, aby se při velkém počtu účastníků u slavnostního táboráku nic nestalo. Po skončení slavnostních obřadů a když oheň pomalu dohořívá, dodržuje se zvyk otevírání kruhů. Děje se to tak, že se sebere z vnějšího kruhu z každé světové strany jeden kámen a tím se dá ostatním na srozuměnou, že kruhy se ruší a každý může až k ohni. Dělává se to v okamžiku, kdy valná většina účastníků slavnosti šla spát a zůstali jenom ti skalní.

V blízkosti slavnostního ohně se rozdělává malý, pomocný oheň. Ten se zapaluje ještě před tím, než začne slavnost sama. Slouží ke spálení štěpin odsekaných při stavbě slavnostního ohně, potom k zapálení fakulí na podpal slavnostního ohně. V průběhu slavnosti slouží k opékání buřtů nebo přípravě jídla vůbec a nakonec ke spalování odpadků.

Platí takové pravidlo, že do slavnostního ohně se nesmí nic házet. Některé komunity mají výjimku a do slavnostního ohniště házejí zbytky jídla, ale nic jiného. V jedné táborové osadě jsem se setkal se zvykem, že když někdo (třeba i z neznalosti) cvrnkl nedopalek cigarety do slavnostního ohně – skončil v latríně.

Tři hlavní typy slavnostních (obřadních) ohňů:

Pagoda
má tvar jehlanu. Musí být postavena tak, aby dohořívající polena propadávala dovnitř do těla ohně. Velké pagody se staví v několika patrech, ale lidí, kteří dokážou postavit mistrovskou pagodu, je velice málo.

Pyramida
má tvar kužele a staví se ze štípaných polen. Uvnitř pyramidy je zatlučen kůl, okolo kterého se pyramida staví. Pyramida je vhodná pro menší tábory.

Hranice
staví se ve tvaru krychle. Oproti pagodě má určité omezení co do výšky stavby. Je vhodná pro střední tábory. Je to nejméně náročná stavba.

Slavnostní oheň se musí stavět bez použití hřebíků, drátů a podobných barbarských věcí. Nejhorším prohřeškem proti tábornické etice je použít k podpálení slavnostního ohně papír. Použít benzín nebo naftu k podpálení slavnostního ohně – to je málem na trest smrti. Zapalování slavnostního ohně je obřad. Většina kolektivů má léty propracovaný obřad.
Právo zapálit slavnostní oheň bývá zároveň i určitým vyznamenáním. Je dobrým zvykem, že se po zapálení ohně do doby, než se oheň rozhoří, dodržuje ticho. Tento okamžik je určen vzpomínkám na blízké lidi a krásné okamžiky.
Již jednou jsme řekli, že oheň má pro nás – lidi – zvláštní magické kouzlo. Proto nikdy od slavnostního ohně nevyháníme nikoho spát. Mělo by platit – až se ti bude chtít spát, běž sám.

b) Užitkové ohně

Jsou to malé ohně, které slouží nejčastěji k ohřátí nebo usušení. Většina z nich dnes patří do kategorie tábornických bonbónků. Některé se ale používají s úspěchem k účelu, ke kterému kdysi sloužili.
Nezapomeň, že oheň se ve volné přírodě rozdělávat nesmí. Podle zákona můžeme rozdělat oheň pouze na veřejných tábořištích na místech k tomu určených a nebo na soukromém pozemku se souhlasem majitele a za dodržení přísných bezpečnostních opatření.

Dřevorubecký oheň
je vlastně taková zmenšená pyramida. Na základ ze suchého roští pokládáme dřevo dokola do tvaru kužele. Dřevo tak lépe chytá a pěkně prosychá.

Polenový krb (oheň lenochů)
na dva šikmo zaražené kůly narovnáme kulatinu zbavenou zbytků větví (sukoviny).

U paty této „hranice“ rozděláme oheň. Pokud jsme postupovali správně, polena budou pomalu hořet a sama se sesouvat do ohně. Aby krb fungoval, je zapotřebí dostatek cviku.

Kanadský krb
se staví pro malou skupinku lidí za sychravého počasí. Oheň se rozdělá před stěnou sbitou ze slabé kulatiny, která má za účel odrážet teplo jedním směrem.

Oheň v dešti
se rozdělá v rozpůleném polenu. Poleno, které budeme půlit, by mělo mít průměr alespoň 40 cm. Spodní polovinu dobře zaklíníme kamením, aby se nepřevracela. Obě poloviny oddělíme kulatinou, aby vznikla mezera asi 20 cm. Uvnitř rozděláme oheň. Žárem se polena zevnitř rozpálí a ač je to neuvěřitelné, tento oheň hodně hřeje.

Oheň na sněhu
někdy je tolik sněhu, že nemá smysl dohrabávat se na zem. V takovém případě rozděláváme oheň na roštu ze syrové kulatiny, kterou ještě podložíme syrovým chvojím.

Strážní oheň
připravujeme ještě za světla. Rozděláme malý ohýnek, který nám vyrobí dostatek žhavého popela. Po setmění ze tří až pěti stran přiložíme do popela suché kulatiny konci k sobě.

Oheň slabě hoří nebo jenom doutná. Je málo viditelný a přitom dá dostatek tepla.
Dlouho vydrží.

c) Hospodářské ohniště

Hospodářská ohniště slouží k vaření. Aby bylo takové ohniště funkční, musíme vědět, jak ho postavit. Z kamenů uděláme manžetu ve tvaru osmičky. Ve větší části ohniště rozděláme oheň a do menší vyhrabujeme žhavý popel a doutnající uhlíky. Po obvodu zapíchneme tři vidlice ze syrového dřeva. Dvě vidlice zabodneme do země tak, abychom mohli kotlík zavěsit nad oheň a jednu tak, abychom mohli kotlík přemístit jedním pohybem nad žhavý popel. Tímto způsobem můžeme snadno a jednoduše regulovat mocnost varu nebo dušení potravin.

Popeliště a žhavý popel můžeme využít k pečení, smažení nebo udržování pokrmu v teplém stavu. Takovéto ohniště můžeme postavit i pro více kotlíků najednou.
I zde platí, že než se naučíme stavět funkční ohniště na vaření, bude nás to stát trochu zkoušení, abychom získali cvik a naučili se všelijaké finty, které se nedají naučit z knížky nebo okoukat – chce to prostě cvik.

– v malém kotlíku uvaříme spolehlivě 2 litry polévky, což je asi pro 5 dětí
– ve velkém kotlíku uvaříme 3,5 litru polévky a ta nám stačí asi pro 8 – 9 dětí
– stejně tak je to i s čajem

Závěs pro jeden kotlík
Vidlice pro závěs i hrazdu, na které je kotlík zavěšen, děláme vždy z mokrého dřeva listnatých stromů. Pokud nedodržíme tuto zásadu, může nás potkat nemilé překvapení v podobě vylité polévky v ohni. Podle zákona schválnosti to bude v okamžiku, kdy bude polévka hotová a děti budou stát v řadě s připraveným ešusem.

Závěs pro jeden kotlík na zmrzlé půdě nebo kamenitém podkladu
Patřičně dlouhou syrovou větev důkladně zatížíme balvanem. Je výhodné na konci větve udělat zářez a uvázat liščí smyčku, kterou protáhneme pod balvanem a zajistíme – je to taková pojistka.

Závěs pro více kotlíků
Pokud potřebujeme vařit ve více jak dvou kotlících, pak je výhodnější používat jako hrazdu na zavěšení kotlíků železnou trubku nebo tyč.

Termoska
Potraviny nám vydrží až neuvěřitelně dlouho teplé, když je v kotlíku dáme na rozpálené kameny do jámy a přikryjeme listím.

Pečení v popelu
Všelijaké povídání o pečení slepic v jílu a podobně jsou spíš báchorky než proveditelná věc. Přesto se nechá v popelu spolehlivě péct maso. Na misku dáme to, co chceme upéct, hodně podlijeme vodou, přiklopíme kotlíkem a přihrabujeme neustále žhavý popel a uhlíky.

Pečení na rožni
je tradiční záležitost, kterou si snad každý odzkoušel. Tak si jenom připomeneme, že nežli začneme péct na rožni, musíme mnohem dříve rozdělat oheň a vyrobit velké množství žhavého popela. Pečeme žárem z popela a ne přímým ohněm. Pro takovouto činnost je nejvhodnější přikládat dubovým nebo bukovým dřívím – nedává velký plamen, ale zato hodně sálavého tepla.

Setonův hrnec
je další věc, která celkem spolehlivě funguje. Do dosti hluboké jámy naklademe vrstvu rozpálených kamenů. Na ni položíme zabalené maso (nesmí to být příliš velký kus, maximálně tak kilo) a překryjeme vrstvou rozpálených kamenů. Uprostřed přidržíme kůl a zasypeme hlínou, kterou dobře udupeme. Kůl vytáhneme, do díry nalijeme malý kotlík vařící vody a kůl vrazíme zpět. Asi za tři hodiny maso vyhrabeme a můžeme hodovat.

 

Převzato z:
ZDE a doplněno

*****

Výhřevnost dřevin:

jehličnaté:
nejvíce borovice, smrk
nejméně modřín

listnaté:
nejvíce buk, javor, olše
nejméně lípa, vrba

*****

Dřevo podle účelu:                                       

= vaření polévky, čaje:
.- drobnější suché chrastí jehličnanů, topol, vrba, lípa

= pečení masa na rožni:..
..- silné větve, rozštípaná polínka buku a dubu, javor, bříza, jasan, akát

= sušení:
.. – jasan, buk, borovice

= táborové ohně:
.. – polena suchých jehličnanů borovice, smrk, hodí se i bříza

 

*****

Dostatek popela dává:

– buk, dub, bříza, javor, jasan, osika, jilm

Zdlouhavé pečení zajistí:

– dub, javor, jilm, třešeň, kaštan

*****

Rychle hoří:

– pryskyřičné dřevo jehličnatých stromů, ale i jasan, akát a olše

*****

Málo dýmu dává:

– topol

Hodně dýmu:

– olše

Dřevo jehličnatých stromů (borovice, modřín, smrk, atd.) dává více kouře, než dřevo z opadavých stromů (listnáčů)

                                                          

 

*****

 

Jiná paliva:

– suchý mech
– svazečky trávy
– rašelina
– staré vysušené rákosí

 

 

Desatero bezpečného prožití léta aneb na co bychom si měli dát z pohledu hasičů pozor

V létě mnozí podnikají nejrůznější výlety, pobývají na chalupách či chatách, táboří v přírodě apod. Při těchto příležitostech se často neobejdeme bez táboráku, grilování a opékání buřtů. I přitom bychom si měli dávat pozor a dodržovat několik základních bezpečnostních pravidel, které chrání nás i okolí. Oheň v přírodě se totiž může velice snadno vymknout kontrole, ohrozit životy a napáchat nevyčíslitelné majetkové či ekologické škody.

• Při rozdělává ohně v přírodě je nutné v prvé řadě zvolit vhodné místo pro ohniště. To by mělo být vzdáleno nejméně 50 m od okraje lesa a v dostatečné vzdálenosti od budov a vůbec všech věcí, které se mohou vznítit. Pamatujte, že v lese lze rozdělávat oheň jen na vyhrazených místech! Zcela zakázáno je i rozdělávání ohně na místech se vzrostlým porostem, tedy i na louce nebo na strništi. Oheň nezakládejte pod větvemi a na kořenech stromů, na suchém listí, lesní hrabance (zetlelá vrstva jehličí)nebo rašelině, ani v blízkosti stohů (minimálně 100 m), seníků apod. Létající jiskry nebo náhlý poryv větru totiž velmi snadno způsobí neštěstí. Kvůli podobné neopatrnosti lidí každoročně vznikají stovky požárů. Pro rozdělávání ohně je naopak ideální hliněný podklad.

• Místo táboráku je nutno i vhodně uspořádat. Při rozdělávání ohně v přírodě ohniště bezpečně oddělte od okolního prostředí – např. obložením kameny, obsypáním pískem, vyhloubením zeminy apod. V případě větších vater je vhodné ohniště oddělit až metr širokým pruhem, který bude zbavený veškerých hořlavin.

• K zapálení nebo udržování ohně v žádném případě nepoužívejte vysoce hořlavé látky jako např. benzín, naftu či líh. Oheň se pak velmi snadno vymkne kontrole a může způsobit i vážné popáleniny. Navíc podle zákona o ochraně ovzduší v otevřených ohništích nelze pod hrozbou vysokých pokut spalovat žádné chemické látky.

• Dělejte jen takový táborák, který dokážete zvládnout! Pokud chystáte velkou vatru, dejte si pozor, aby byla polena poskládána do stabilní pyramidy (pomohou např. záseky na polenech), která umožní prohořívání dovnitř a zabrání nebezpečí rozvalu pyramidy do okolí.

• Oheň nesmíte ponechat ani na okamžik bez dozoru. Mějte nachystán dostatek vody (popř. písek, hlínu), kdyby se oheň vymykal kontrole. I proto je dobré umístit ohniště v blízkosti vodního zdroje.

• Vaše odpovědnost však nekončí okamžikem skončení zábavy. Opustit místo pálení můžete až poté, co ohniště důkladně uhasíte – ať již prolitím vodou, nebo zasypáním zeminou. Při odchodu se z ohniště nesmí kouřit a popel i půda pod ohništěm musí být chladné. Pamatujte, že i ve zdánlivě zcela vyhaslém ohništi se mohou skrývat žhavé oharky a poryv větru je znovu rozdmýchá a oheň roznese do okolí. Hasiči musejí každý rok dohašovat ohniště, které byly ponechány svému osudu.

• Zejména půda v jehličnatém lese je z hlediska možného vzniku a šíření požáru riziková. Hrabanka tvořená zetlelým jehličím může prohořet až do značné hloubky a nepozorovaně se šířit do stran i mimo ohniště. Nedbalé uhašení proto nestačí a ohniště je nutné důkladně prolít vodou!

• Za silného větru nebo v období extrémního sucha bychom oheň v přírodě nebo na volném prostranství neměli rozdělávat vůbec.

• Pamatujte, že děti by neměly být u ohniště ponechány bez dozoru plnoleté osoby.

• Do ohně nikdy nevhazujte jakékoliv výbušné předměty (rachejtle, světlice, patrony, nádoby se stlačeným plynem, munici). Oheň neroznášejte po okolí, např. na zapálené větvi. Pamatujte, že oheň a alkohol nepatří k sobě. Zvlášť pozor na sezení a hry příliš blízko plamenů, stačí málo a může dojít k vznícení šatů, ožehnutí vlasů, řas a popálení.

Pokud se na vás vznítí oděv a není k dispozici dostatek vody k uhašení, neutíkejte – tím jen podpoříte hoření. Okamžitě si lehněte na zem a chraňte si obličej. Válejte se, dokud plameny neuhasnou – válením se zamezí přístupu kyslíku potřebného k hoření. Je-li po ruce deka, nebo jiná vhodná textilie (nesmí to být látka z umělých látek), lze ji také použít k uhašení hořícího oděvu. Když se popálíte, postižených ploch se nedotýkejte, popálené místo ihned ponořte do čisté, studené a proudící vody a vyhledejte odbornou pomoc.

 

Převzato z:
ZDE

         Zákon o požární ochraně č. 133/1985 Sb.

Zákon o požární ochraně č. 133/1985 Sb.

 

 

Důležitá pravidla pro rozdělávání ohňů v přírodě

Pro spalování látek přírodního charakteru platí, že:

1. pálení musí být prováděno za dozoru osoby starší 18 let,

2. na místě pálení musí být k dispozici hasební prostředky v množství přiměřeném rozsahu pálení (voda, lopaty, hasící přístroje, tlumice apod.),

3. ohniště je možno zřizovat jen v bezpečné vzdálenosti od budov a hořlavých materiálů, po skončení pálení musí být oheň uhašen a popel uložen na bezpečné místo nebo zahrnut zeminou,

4. pálení je možné provádět jen za bezvětří,

5. právnické a podnikající fyzické osoby jsou povinny se zřetelem na rozsah této činnosti stanovit opatření proti vzniku a šíření požáru a spalování hořlavých látek na volném prostranství předem oznámit územně příslušnému Hasičskému záchrannému sboru kraje.

Pro rozdělávání ohňů v přírodním prostředí se stanovují následující podmínky požární bezpečnosti:

1. při manipulaci s otevřeným ohněm jsou fyzické osoby povinny počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku požáru;

2. při rozdělávání ohňů v přírodě jsou fyzické osoby povinny dodržovat tyto podmínky:

a) místo pro rozdělávání ohně musí být izolováno od hořlavých látek,

b) oheň smí rozdělávat pouze osoba starší 18 let, osoby mladší mohou oheň rozdělávat jen za přítomnosti zletilé osoby,

c) oheň nesmí být ponechán bez dozoru,

d) oheň se nesmí rozdělávat v lese a do 50 m od okraje lesa, ve vzdálenosti do 100 m od stohů a dozrávajícího obilí, strniště, sena, vysoké suché trávy,

e) ohniště lze opustit až po úplném vyhasnutí ohně, jeho zalití vodou nebo zasypáním zeminou,

f) oheň nesmí být rozděláván za dlouhotrvajícího sucha a větrného počasí;

3. rozdělávání ohně ve veřejných tábořištích, kempech, dětských táborech apod. je možné pouze na určených místech. Tato místa musí určit právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která provozuje činnost ve výše uvedených objektech.

 

*****

 

 

                                                 

 

 oddělovač

 

Leave a Reply