fispa

Můj web o všem, co mě zajímá a baví…

Hey there! Thanks for dropping by Theme Preview! Take a look around
and grab the RSS feed to stay updated. See you around!

Dobře utajená country, Slabce u Rakovníka, 08.08.2009

Dobře utajená country, Slabce u Rakovníka, 08. 08. 2009

 

 

V dnešním uspěchaném a nepřátelském světě snad každý někdy zatouží po chvilce odreagování, nějakém úletu, prostě po nějakém vybočení ze stereotypu současného životního stylu.
My (s mojí ženou…) takové chvíle máme možná častěji, než by se zdálo, a tak jsme rádi, když se nám něco takového povede. No a teď jsme měli štěstí, že se nám to povedlo. Když se setkáte s lidmi, kteří mají stejné, nebo alespoň podobné zájmy jako vy, tak se dá obyčejná sobota prožít v bezvadném a přátelském duchu, i třeba s úplně cizími lidmi, které vidíte poprvé v životě. A myslím si, že country hudba je ta, co dokáže lidi sblížit, i navodit příjemnou atmosféru.

Tak tedy – je tu „pár“ našich fotek z pohodového country festivalu „Dobře utajená country“ ve Slabcích u Rakovníka. Byli jsme na něm sice poprvé, ale doufáme, že ne naposled. Byla tam prima atmosféra, nádherné počasí a hromada přátelskejch lidí.
Program tu nebudu popisovat, naskenoval jsem ho tak, jak jsme ho dostali při příchodu (jen je trochu zmačkanej, jak jsem ho tahal po kapsách , ale skener to vyrovnal).

Festival začala skupina Rangers, opravdu o půl jedenácté, jak bylo v programu avízováno. Všechny kapely a zpěváci hráli a zpívali bezvadně.
Rangers to na začátku pěkně „rozjeli“ během svého vystoupení například písní „Pes suverén“ od Luďka Nekudy. To je fakt „vo zlomení jazyka“ .
Strašně rád jsem si pak poslechl naživo i písničky „Pikovický bluesJitky Vrbové, „Karlínský nábřeží“ od Heleny Maršálkové a Pacifiku, kterou miluju, a ještě víc ji miluje můj kolega z práce, kterej se tam narodil, a strávil tam své dětství.
Celej festival byl jinak v duchu country, bluegrassu a trochu folku, až zase úplně na konci to pěkně rozbalil Petr Kocman, ten zase zvednul i ty už „unavený“ lidi ze země… Country muziku proložil i Rock´n´Rollem, na konci musel taky přidávat, ale ani pak ho lidi nechtěli pustit. Škoda, že to už bylo finále, bylo myslím už po půlnoci…

Během festivalu jsme poznali i několik fajn lidí, někteří z nich jsou na našich fotkách. Například indiánská rodinka. Bezvadný lidi se smyslem pro recesi. To jejich krásné stylové oblečení v kontrastu s těmi sandály od „Rákosníků“, maskáčovým spacákem a blonďatým knírkem ála „Asterix“ (pro indiány tak typickým, že ). Ale těmhle lidem strašně fandim. Berou život s nadhledem a s legrací se dá život prožít mnohem snáz. A kromě toho – tedy – ehm ehm – my taky nakupujeme oblečení od Rákosníků… ehm ehm…
Nebo třeba majitel toho bílého (tříletého) hřebce. Možná už měl trochu upito, ale jinak se s ním dalo o koních dobře kecat. Například nám vysvětlil, proč se na tříletém hřebci těžko může svést ženská… Prostě koňák (neplést s koňakem!) celou duší.
Pak obsluha dvou stánků, které jsem si musel na památku taky vyfotit. Po dlouhé době jsem viděl prodávat někoho ve stánku, kdo se ještě stihnul smát a přispět k dobré pohodě „fesťáku“, jako například ty dvě „holky“ s kokteily (mimochodem dělaly výborný „mochíto“), nebo (asi) manželé u klobás a piva.
Taky jsem od někoho zaslechl, že se děti mohly svézt na poníku, to by jinak nebylo nic divného, ale, považte, zadarmo! Je to v dnešní době vůbec možné?

Na přespání jsme měli sebou náš zánovní stan, ale ani jsme ho nerozbíjeli (pro ty mladší, co už nejezdí na čundry tzn. „nestavěli“ ), celý den bylo slunečné počasí a horko až do večera, a ani večer to nevypadalo, že by mělo pršet. V noci krásně svítil Měsíc, byl třetí den po úplňku.

V neděli jsme se vzbudili už v šest hodin ráno, nikoliv však zimou, teplo bylo fakt až do rána. Prostě nás vzbudilo pěkné počasí a čerstvý vzduch.
Po festivalu zbyl v zámeckém parku pěknej chlív (viz foto dole), pár lidí ještě spalo porůznu tam, kde v noci „upadli“.
Výhoda ale byla, že se ráno dalo zajet autem až do areálu (tedy – pravda – do zámeckého parku), a naházet „ten náš bordel“ rovnou do auta (taky viz foto dole ). No, pochopte, taky už nejsme nejmladší a už jsme taky trochu zpohodlněli. Kde jsou ty časy, kdy i obyčejné trenky navíc byla „zbytečná“ zátěž, ale bez flašky vodky se na čundr jet nedalo… Jojó (na to jsem nenašel smajlíka…)

Rádi jezdíme na festival do Pikovic na „Setkání pod Medníkem“. Pokud bych ale tyhle dva „fesťáky“ měl srovnat, tak se mi skoro víc líbilo tady, ve Slabcích. Bylo to menší, míň lidí, a nepotkal jsem tam nikoho „sežranýho na plech“, aspoň do doby, co si teda sám pamatuju… . To je ale bohužel v Pikovicích dost častý jev, tam se (tedy většinou mladý) lidi spařej už dopoledne .

No a asi v sedm hodin ráno, když jsme uklidili ten náš bordel do auta, jsme vyrazili zpět k domovu. Jeli jsme krajem Oty Pavla – který nějak podvědomě prostě miluju – a tak mě to nedalo, museli jsme zastavit u proslavené „Hospody U Rozvědčíka“ abych si ji alespoň vyfotil, když ještě bylo zavřeno. Navšívit ji mám ale v plánech do budoucna taky, rád bych si prošel všechna místa, která Ota Pavel ve svých knihách popisuje. To ale budou snad další fotky…

fispa

 

A tuhle „placku“ jsme si každý koupili po dvacce na památku.
 

oddělovač

Leave a Reply