fispa

Můj web o všem, co mě zajímá a baví…

Hey there! Thanks for dropping by Theme Preview! Take a look around
and grab the RSS feed to stay updated. See you around!

Povídka od Jaromir Bilicek Fric

HAGEN

Fantom  strasici v lomech na Americe u Karlstejna

  „Vis, kdo je to Hagen?“ zeptal se mne Dalik a divne se zasklebil, kdyz jsme slezali do usti stoly. „To snad byl za valky nejakej dozorce veznu‘, rekl jsem,“ kteri tady ve stolach delali letadla pro Nemce.. Je to uz hodne davno, ale on tu pry ve stolach jeste ted strasi.“
Dalik se zastavil a posvitil si baterkou zespoda na oblicej. S tim jeho bibrem vypadal strasidelne. Pochnmurne pronesl: “ Jo je to pravda! A prej kdo se mu posmiva, toho Hagen zabije:“
Bylo uz kolem pulnoci a vraceli jsem se znamou stolou na kemp. Blato nam cvachtalo pod nohama. V noci mne ve stolach tak trochu behali brabenci po zadech a dnes to bylo obvzlast silny, protoze ten trouba mi pripomel Hagena.
Byli jsme uz dost hluboko ve stole, kdyz pojednou Dalik na miste zastavil a k memu udesu vykrikl: „Hagene, ty backoro, ja se te nebojim! Vylez,ukaz se kostroune!“
„Nech si to na rano!“ okrikl jsem ho nervozne. Dalik  videl, ze jsem se polekal a poskleboval se. Svitil si zas baterkou na cifernik a hucel.
Po nekolika dalsich krocich mu baterka zhasla. Tlumene zaklel a uz nic nerikal.Uz jsme nemohli byt daleko od vychodu. Sel jsem prvni a zakratko jsem uvidel tu hruzu.. Pred nami byl cerstvej zaval.
„Vidis, za to muzes ty, ty blbce“  krikl jsem na Dalika.“to urcite udelal Hagen! Musime se vratit.“
Otocili jsme se a po dvaceti metrech chuze nazpatek jsme narazili na dalsi zaval. Uplne cerstvy. Pred dvema minutama tady jeste nebyl.
Srdce se mi prestehovalo do hrdla a zacal jsem rvat. Nevim na koho a nevim co. Rozbehl jsem se na druhou stranu, Dalik za mnou. Chvilku jsme zmatene v ty vlhky hrobce behali a snazili se pouhyma rukama vyhrabat ven.
Potom jsme vysilene padli do mokryho jilu. Dalik brecel nahlasa odprosoval Hagena. Myslel jsem ze se mi rozskoci hlava, ze zesilim,kdyz se na protilehlem konci naseho vezeni rozlila mdla zare. V ni jsme rozpoznali obrysy uniformy. Postava v uniforme.
Svetlo bylo jasnejsi a postava vykrocila trhavym krokem k nam. Pozbyl jsem vedomi, kdyz jsem pod ksiltem cepice rozeznal lebku s zivyma ocima.

Prohrabali se k nam az po dvou dnech, ale to uz jsme byli mrtvi. Ani si nepamatuju, jestli to bolelo. Strasime ted od pulnoci do jedne s Hagenem a nejsme sami, je nas asi padesat. Kazdy ma pridelenou nejakou cast stoly, kterou pravidelne obchazi.
Blizi se pulnoc, tak mne prosim omluvte.
Sluzba je sluzba……

Jaromir Bilicek Fric

 

Převzato

 

Comments are closed.